Příběhy dávných časů

Zápis Trpasličího kronikáře z 27. Ovčiny

Minulá léta byla krušná, nekončící zima a temné stvůry jež začali s novou silou a odhodláním útočit na všechny národy bez rozdílu.. Ale trpaslíci tak jako vždy opět ustáli trochu toho nepohodlí které to přineslo. Osobní poznámka kronikáře (Oj to byly kruté časy, dív jsme nepozdechali jak papůšci v plynné sloji! To že jsme neztratili žádnou z rodin bylo jen o fous a každý rok scházelo málo! Král nám z toho zešedivěl. Že prý se v té době veliké věci ve světě děli, ale ptám se, byl čas se čímsik zabívat když vám mrzl bobek u řiti?). Přesto nám nepřítel sebral část drahocenných vesnic jediného zdroje chudé obživy (Tož taktická chyba, ty lebezně duté všecky za městem dědiny bránili, pochodovat se jim nechtělo!) Přečkali jsme první nápor zimi, ale ta neustávala, bylo třeba mohutněji se vzepřít zlé vůli.

Sám Aule při nás stál! Jeden z hraničářů narazil na skřetího posla, zabil jej (potvoru) a svitek nedozírné ceny mu uzmul. Dozvěděli jsme se, že za vším stojí Necromancer (sviňa) z temného hvozdu. Bylo jasné co je třeba učinit a král trpaslíků jako vždy nezaváhal. Vyslal nejlepší válečníky, aby zajistili obživu pro další leta. Měli si znovu vzít co bylo po právu naše. (no možná kdysik některé dědiny patřili lidem a elfom, ale kdo by si to pamatoval a aj ta zima!).

 Ale ouvej byli oni poslušni krále? Ó né nikoli. Sotva horu opustili s velikou vášní všeliké potvoro začali hubit, ale na svůj úkol nedbali. Jen bojůvka Nejmoudřejšího z trpaslíků a družina EHMSS podrželi svou čest a ovládli věru široké území kolem naši domoviny. (tak přemýšlám jestli vlastně luďá a ulfi měli co žrat, no nic..). A ukázalo se, že se nemusíme o obživu strachovat jako minulá léta, vesnice a hojnost zvěře nám zajistili zdostatek obživi. (našemu lidu se dařilo velká hejna vysoké zvěře /jakýchsi chlupatých jeleňoch co ve velkých hejnech přišli ze severu/ do obor shánět a tam se královský lovčí hromadně lovil a spoustu dobrého masa samotná zima uchovala.) Sotva z nás spadla tíha obav o náš lid upřeli jsme svou pozornost k novému o nic lehčímu úkolu. Odhalit tajemství prstenů! Chvíli trvalo než se doneslo i k trpaslíkům, že zkazky o nich se dají získat ve starých Kobkách temného pána na severu a v knihovně co kdysi zanechali snad staří Gondořané v těchto severních končinách. Král opět svolal svůj lid a nové rozkazy dal - Hledejte! hledejte svitky jež přinesou nám poznání! Ale ouvej zprvu se nenašel žádný trpaslík dost srdnatý, aby do kobek zavítal a už vůbec se nenašel trpaslík, který by pochopil moudra v knihovně ukrytá (co ti mladí vůbec mají v těch lebezňách, celé dny tráví na potrubní pošté furt čumí do oblázků a chytří z toho nejsou ani zamák!). Trvalo to k naši újmě leta než první svitky zavítali i do našeho království, ale byli to jen ubohé fragmenty, často popisující ty stéjné věci. Tak vidal se náš veliký král k lidem a elfům. Apřednesl jim návrh, aby se o svitky podělili a tak se zmocnili prstenů dříve nežli se dostanou do spárů Nekromantových. A moudrými se ukázali panovníci lidí a elfů a shodli se v této věci velice (i elfů předtsavte si!). Ale ouvej ukázalo se, že už není moudrosti ani mezi lidmi a elfy a pramálo dokázali z knihovny vyzískat. (hned sem si říkal, že není možné, aby byli trpaslíci nejhlůpější!) A co horší nepřítel zasel zlo mezi národy, běda, začalo vzkvétat jeho sémě! Boje o vesnice mezi lidmi a trpaslíky nebrali konce a když elfové získali dva prsteny, požehnání všech svobodných národů, lidé jim jeden uzmuli. A když sami lidé jeden získali, stala se věc nevídaná!

Když se Král trpaslíků dozvěděl, že lidé mají dva prsteny vydal se na troufalou misi k jezernímu lidu. Chtěl požádat jejich vládkyni, jestli by jeden z prstenů nedala trpaslíkům do zástavy. Jaký byl jeho údiv, když napůl cesty potkal výpravu jezerního lidu. A stalo se nemyslitelné! Vládkyně jezerního lidu sama předložila tuto nabídku našemu králi. Ta nejušlechtilejší z panovnic, učinila skutek hodný královny lidí. (Nechť ji vousiska nikdy nevilínají). to byl zlomový okamžik dějin těchto dvou národů! Veliké spojenectví bylo uzavřeno a území dědičně mezi lidmi a trpaslíky rozděleno. (no bohužel to ty horké lebezně nepobrali aj ludě aj trpaslíci a ještě pár dědin majitele změnilo, ale to spíš tak ze sportu). Tehdy neodepřeli trpaslíci lidem žádnou pomoc a veliké stavby se v obou královstvích postavily, krásné prstenové věže zdobí jejich hlavní města a kovárny po trpaslickém způsobu u lidí stojí. Ale sémě nesváru mezi lidmi ve spojení s trpaslíky a elfi ještě více vyklíčilo. A nepřítel vida jak se svobodné národy o prsteny handrkují vyslal své strašlivé služebníky, hrůzy s jakými se ještě smrtelník nesetkal a ty uzmuli jeden z prstenů lidem. Když se to král trpaslíků dozvěděl padl na něj velký stín a zároveň jim zalomcoval hněv. Tehdy povolal mnoho zbrojného lidu, aby monstra vypátrali a prsten získali zpět. Nepřítel nezíská jediný prsten tak přísahám! Zněla jeho slova. (nebo tak nějak podobně..). Dlouho pátrali po bídných lupičích a když narazili na jejich stopu, ti jim zbaběle unikali, ale nakonec se jim je podařilo obklíčit. A kdyby nebylo hrdinné oběti členů družiny EHMSS kteří se vrhli do nerovného boje s nepřítelem, který chtěl prstenové přízraky vysvobodit z obklíčení, zajisté by prsten opět unikl. (to je třeba zmínit protože některé duté lebezně to nepobrali a vyčetli jim, že se trhli z boja). A tak hrdinný národ trpaslíků opět získal ukradený prsten!

Ale přineslo to velikému králi klid? Ó nikoli, kolik už uběhlo měsíců či snad dokonce let kdy se dozvěděl, že je nutné prsteny opět přivézt k životu, vrátit jim jejich původní moc. Kolik uběhlo času kdy vyslal nesčetně družin, aby vypátrali v zemi zřídla která tak učiní? Nepočítaně! A nikdo se nevrátil, nikdo se tohoto úkolu doopravdy neujal!

To není v celém národů trpaslíku nikoho, kdo by toho byl schopen?!

A tak král udeřil pěstí v kamenný stolec sebral plášť a vydal se na cestu. Náhoda mu přihrála do cesty trpasličího věštce a mystika znalého místních krajů a ten se přidal ke králi a dělal mu průvodce krajem, veliký kus cesty spolu prošli a králova staletá zkušenost rud a nerostného bohatství přinesla mystiku nemalé bohatství, také pěkné stádo ochlupených jelenů před sebou hnali, viděli podivuhodná místa i krásná, ale nepřálo jim štěstí, jediné zřídlo nenalezli! Až nastal čas nemilého loučení, z lesa ze vyplížily zrůdy jež hřadovali právě na jednom z možných zřídel. A rozloučil se král hluboce pohnut, se svým věrným druhem, s bolestí v srdci netuše, že tato oběť pro budoucnost pro krále je teprve první z mnoha. A odešel mystik nejodvážnější z odvážných vstříc nerovnému boji, aby jeho král mohl dokončit úkol kterého se nedokázal zhostit nikdo jiný.

Strastiplná cesta byla Krále trpaslíků, nakonec proputoval celou zem! Jak už tomu zlá náhoda velí, aby našel vhodná zřídla až na samotném jejím konci.

Divili se elfové když ve zbědovaném otrhaném poutníku jež si drze sedl do jejich královské síně poznali krále trpaslíků, dobírali si jej zprvu, kde že má družinu, silný doprovod.. Tehdy odpověděl: sedm se jich semnou vypravilo na cestu a tento jediný se vrátil.. kroutili hlavami divili se pro jaký sport král obětuje své druhy! To ale než král vytáhl poničenou , poskvrněnou mapu jež zažila mnohé. Tak elfové konečně zjistili lokace všech zřídel a mohli tak oživit své prsteny. A za tuto oběť žádal král trpaslíků jediné - smír mezi elfi a ostatními národy, vždyť mají společného nepřítele..

Ale jeho cesta nebyla zdaleka u konce ještě musel doputovat ke svým lidským spojencům a podělit se i s nimi o své poznání. A opět je třeba zmínit ty jež se za krále s vědomím nižádného zisku znova a znova vrhali do nerovných bojů. Byli to družníci EHMSS nechť jsou jejich jména uložena v paměti národů. Jen vědomí toho, že pracují pro budoucnost svobodných národů jim bylo odměnou! (to je fakt, nedostali od krála ani floka a zkušenosť to byla jenom bolestná). Jak byl na ně král pyšný když chránili nositele prstenu, před náhlým přepadem stvůr z Temného lesa. Ty šly, vedeny zlou vůlí po nositeli prstenu, ale zadržela je štítová zeď! Tak prošel nositel prstenu a ze šesti jeho druhů se sním vrátil jediný. NENYA jako první opět získala svou plnou moc!

Takové úsilí a téměř přišlo vniveč! Aktivovali snad lidé a elfové své prsteny? Jen částečně.. A jakého vděku se král dočkal po návratu domů? Bělovousí se na něj sesipali, vyčítali mu jeho posedlost prsteny, že nechal království bez vládce! Ale král se jen usmíval černým výčitkám vrchního správce. Nejlepšího ze správců a stratégů tohoto věku, Trpaslíka jež by nenechal jeho panství padnou, ale trpaslíka jež nevidí přez svá čísla, a hromádky zlatých mincí i on jako všichni ostatní podcenil a nepochopil moc prstenů. A pak přišel den, na který král čekal už leta. Rostoucí stín rozepjal svá křídla, zvědové přinesli zprávy o velikém vojsku Nekromantově jež se sbírá, aby smetlo svobodné národy a uzmulo jim prsteny, aby věčná zima a led ovládla jejich zemi! Nebyl už čas zabývat se prsteny. Trpaslíci počali velikou práci na zbraních a zbrojích a spolu s nimi byla ukuta dohoda i s lidmi a elfy - naše armády se ve stanovený čas sejdou a spojí na zvlněných pláních království trpaslíků. Přesto král nemohl přestat myslet na prsteny, hnětlo jej, že nestihli aktivovat vzdušný jež měli v držení.

Náhoda tomu chtěla, že v čase kdy byli všichni vysláni do světa, aby pracovali proti nepříteli a nebylo v království jediného trpaslíka jež by se mohl zhostit takového úkolu. Se v síních oběvili mocní lidští hrdinové, bylo jim potřeba léčení a odpočinku, neuvěřitelné byli jejich skutky. Tehdy v králi opět zahořela naděje. Nechal je přivést do trůnního sálu a rozkázal, aby tam zůstali zcela sami. Udělal něco co by mnozí mohli považovat za zradu, udělal něco co mohlo nepříteli v soudnou hodinu přinést jeden z prstenů. Jste bohatýři lidí a jak vidíte mé síně jsou prázdné, musíte to být vy! Dám vám prsten jež jsme vybojovali na nepříteli, prsten jež se koupal v krvi mého lidu, dám vám jej a mapu ke všem zřídlům a půjčka bude splacena. Ale jen pod jedinou podmínkou zapřisáhnete se, že jej aktivujete, nebo se alespoň o to pokusíte! Dlouho váhali bohatýři, velká byla tíha úkolu. Ale krásný a mocný je jeden z pěti jimž král otáčel před jejich zraky. Zatoužili po něm a úkol přijali, bezodkladně se vydali na riskantní cestu s nejistým výsledkem. Když pak po několik týdnech král šel navštívit knihovnu, aby se dozvěděl ještě něco starých zkazků o prstenech potkal tam jednoho z bohatýrů - žena byla pokryta ještě nezhojenými ranami a v její tváři bylo zoufalství - hluboko v temném hvozdu jsem opustila své druhy, abych zadržela vlnu nepřátel, ale i tak je pronásledovali dále, bojím se, že jsme selhali.. Shrbený a bělovlasý šel král trpaslíků blátivou cestou do svých síní. Dostal prsten nepřítel? Byl jeho plán bláhový?

Trpaslíci vydali všechno své zlato, aby vystrojili svou armádu a v Bilbově akademii učili mnoha taktikám. A když ve stanovený den před jejich městem stanula armáda lidí vyzbrojili i mnohé z nich. Jen elfy nevystrojili, přišli pozdě a lačně se dívali po prstenech. Sotva se je podařilo udržet na úzdě a těsně před finálním pochodem se málem strhl boj.

Slabé jsou národy lidí a trpaslíků, dejte nám své prsteny, tak porazíme Nekromanta! Taková byla jejich slova, ale byla to pravda? Nebo z nich mluvil nepřítel?

Strašnou pravdu musíte zvědět, když král zapřísahal svůj lid, aby nepozvedl proti elfům zbraně, trpaslíci souhlasili jen pod jedinou podmínkou. Byli sepsány všechny jejich zášti a nevyřešené spory krve. Tyto knihy byli uloženy v trpasličích pokladnicích a budou tam uzamčeny do té doby, dokud se nepodaří porazit temného nepřítele. Pak opět budou vyneseny na denní světlo a bude v nich čteno. Děste se elfové toho dne, neb nic není zapomenuto!

Ale naděje na poražení zimy a nepřítele vzrostla. Mezi lidmi byli i bohatýři jež vyslal král trpaslíků, dostáli svým slibům, třímali plně aktivovaný prsten vzduchu!

Vojsko se dalo na pochod. A když se střetlo s předvojem nepřátel, částečně se rozpadla pečlivě připravovaná taktika jak už to ve velkých bitvách bývá, přesto se většině jednotek podařilo zaujmout svá místa. Veliké bylo vítězství svobodných národů nebylo snad jediného místa v bitevní linii kde by nezvítězili nad temnými zrůdami Nekromanta. Přesto několik jednotek nepřítele proklouzlo, tak početná byla jeho armáda! A bude trvat ještě leta než se nám od nich podaří vyčistit zemi. Ale sám nekromant padl. Myslím, že jsme se tak navždy zbavili mocného protivníka. Díky síle prstenů zima polevuje. Nemalá je jejich moc, doufejme, že v budoucnu nebude našemu národu naškodu, že jich nemáme více. Veliká je moudrost našeho krále a silné jsou zdi našeho království. Bylo by jedině správné a zasloužené kdyby bylo všech pět prstenů uloženo v trpasličím království. (taky si myslím, vytrpěli jsme pro ně nejvíc, to musí být všem jasné!)