Kronika

Zde jsou zapsány důležité události, které se na Ovčinách odehrály. Pokud není uvedeno jinak, jsou to roky třetího věku Středozemě.

29. Ovčina

Co se událo dříve — Bitva na Sněžném poli

Hon za pokladem draka Bairanaxe vyvrcholil velikou bitvou na Sněžném poli. Zapojily se mocnosti tohoto světa — král trpaslíků se svým národem udatných bojovníků, starostka Jezerního lidu se svým národem zoceleným mnohými bitvami a moudrý elfský král, jenž již věky spojuje elfy. Po krvavém střetu byl po Bairanaxovi vystřelen černý šíp. Bestie, zasažena a krvácejíc, prchla ze Sněžného pole daleko na jih — k vnitrozemskému moři Rhûn, kde na ostrově Tol Narthad nalezla útočiště v jeskyních pod ostrovní horou. S sebou odnesla i velkou část pokladu.

Prach bitvy se usadil. Elfové však čelili rozkolu — skupina mladých elfských bojovníků se vydala svou vlastní cestou a usadili se v Temném hvozdu. V jejich čele stanul steward Temného hvozdu a jejich osada dostala jméno Nový Arnor.

Rány po Sněžném poli se zahojily, ale chuť po pokladu rostla. Králové čtyř národů promluvili ke svým lidem.

Král trpaslíků hleděl do daleka a přísahal, že tu „stvůru plnou černé jedovaté dračí krve" dostane. Trpaslíci se jen tak nevzdají.

Starostka Jezerního lidu uvažovala střízlivě — drak sedí na pokladu a poklad zvyšuje blahobyt. Vyslala zvědy.

Elfský král promluvil tajemně: „Orome, mocný lovec Valar, před časem zaplakal nad našimi hvozdy a nyní se jeho slzy objevily. Slzy Valar jsou lék a požehnání země."

V krajích se roznesla zvěst, že nestvůry, jež přežily masakr na Severní spoušti, se sesbíraly, vylízaly si rány a opět ohrožují pocestnéí. Divočina se pomalu počala hemžit nebezpečím.

2846–2848 Oromeho slzy a budování

Dobrodruzi vyrazili do krajiny. Oromeho slzy — zářivé krůpěje zanechané lovcem Valar v mechách a travách — se staly tím, oč každý stál. Nosit je směli pouze hobiti a králové, neboť ostatním by tíha Valarova smutku zlomila srdce.

Království stavěla svatyně, kam slzy ukládala. Každá slza ve svatyni přinášela požehnání a sílu zemi. Nový Arnor si vedl nadmíru zdatně — Legolas, správce arnorský, koordinoval sběr s takovou vervou, že brzy měli arnorští slz nejvíce ze všech. Ale i elfové, jezerní lidé a trpaslíci uspěli a dost slz nashromáždili. Všechna čtyři království posvětila své oltáře.

Obchod kvetl. Města produkovala suroviny — dřevo, kámen, víno, kožešiny — a v trzích se míchaly groše s manou. Kdo chtěl mocnou zbraň či kouzlo, musel nejdříve postavit příslušnou budovu. Kovárny, magická zřídla a psince rostly po celém kraji jako houby po dešti.

Rok 2848 Stíny v hvozdu

Zatímco dobrodruzi bojovali s nestvůrami a sbírali byliny, v hvozdu se objevili tři podivní cizinci. Lesní vědma, která nabízela vize a proroctví. Šprýmař, veselý kejklíř s pochybnou morálkou. A Poustevník, tichý znalec draků a temných věcí.

Nikdo ještě netušil, že jde o samotné Nazgûly v přestrojení — Adûnaphel, Ren Nečistý a Ûvatha, služebníci Temného pána, kteří přišli do kraje s jediným cílem: rozvrátit spojenectví národů zevnitř.

Zpočátku zadávali drobné úkoly. Přines víno skřetům. Odnes něco, co nepatří tobě. Odměny byly lákavé a mnozí dobrodruzi — zvláště ti drzejší — si řekli: proč ne? Získali první znamení korupce. Pak druhé. A někteří — ti nejodvážnější nebo nejlehkomyslnější — i třetí, ultimátní pečeť temné služby.

Desítky dobrodruhů se zapletly s temnými silami. Zapalovali budovy cizích království. Vypálili Vílí palouček. Okrádali pocestné. Dodávali zbraně skřetům. Ale těch, kdo zašli až na samý okraj temnoty, bylo nakonec jen hrstka.

Rok 2850 - Gandalf vstupuje do Dol Gulduru

Čaroděj Gandalf se vydal do temné pevnosti Dol Guldur. Vzal s sebou hrdiny, které mu království propůjčila, a sestoupil do kobek. Chtěl potvrdit, zda zlo, které v pevnosti sídlí, je skutečně navrátivší se Sauron — a zachránit trpasličího krále Thráina II., jenž tam údajně chřadl v zajetí.

Výprava nebyla úspěšná. Kobky byly hluboké, nepřátelé silní a trpaslíka se osvoboditi nepodařilo. Gandalf se vrátil s potvrzením, že zlo v Dol Gulduru je skutečně Sauron — ale Thráin zůstal v řetězech. Ten úkol bude muset počkat.

Rok 2852 - Bílý koncil a temný vítr

Gandalf naléhal na Bílý koncil, aby zaútočil na Dol Guldur. Avšak Saruman — který tajně hledal Jeden Prsten pro sebe — útok zablokoval. Koncil se rozešel bez rozhodnutí a naděje na brzké vyhnání Saurona pohasla.

A mezitím do kraje zavál temný vítr. Svatyně, dosud spolehlivý zdroj požehnání, se staly nevyzpytatelnými. Někteří z těch, kdo prosili o dar oltáře, odcházeli s plnýma rukama; jiní s prázdnýma. Přízrak nevole a nedůvěry se plížil krajem.

Gandalf obcházel království a hledal podporu pro další výpravu. Některá města ho vyslyšela, jiná měla vlastní starosti.

Rok 2854 - Odhalení a očista

Králové si konečně všimli, že něco není v pořádku. Budovy hořely. Slzy mizely ze svatyn, groše z pokladnic. A někteří hrdinové se chovali podezřele. Strážní, jimž bylo svěřeno bdít nad bezpečím, své povinnosti brali na lehkou váhu, a tak trvalo dlouho, než se rozšumělo, že v zemi působí služebníci Stínu.

Když ale pravda vyšla najevo, obrat byl rychlý a rozhodný. Králové zakročili společně. Dobrodruzi, kteří na sebe přijali temná znamení, stanuli před volbou — a mnozí se rozhodli pro cestu zpět ke světlu. Cesta očisty nebyla snadná, ale ti, kdo ji podstoupili, z ní vyšli silnější a moudřejší.

Rok 2855 - Plavba na Tol Narthad a poslední bitva

Přišel čas vydat se za drakem. Zvědové potvrdili, co mnozí tušili — Bairanax se ukryl na ostrově Tol Narthad na vnitrozemském moři Rhûn, v jeskyních pod ostrovní horou, kde znovu shromažďoval poklad. Bez flotily se na ostrov nebylo možné dostat.

Aby království mohla vyplout, musel každý národ postavit flotilu — a ta nebyla levná. Elfové, pilní a připravení, sehnali prostředky jako první. Trpaslíci, kteří seděli na hromadách zlata, ale neradi se s ním loučili, se nechali dlouho přemlouvat — nakonec ale zaplatili. Jezerní lidé, kteří ve své obchodnické horlivosti již vše prodali, museli škrábat po dně — ale i ti se složili. A Nový Arnor, vždy praktický, dal dohromady vše potřebné.

Čtyři flotily vypluly společně přes jezero Rhûn k ostrovu Tol Narthad. Společná plavba čtyř národů za jedním cílem — okamžik, na který se dlouho vzpomínalo.

Po vylodění však přišlo překvapení. Oni jdou sice na draka, ale objevila se zde Vědma, Poustevník i Šašek - v temném a s odhozenými maskami. S velikou radostí jim oznámili, že je dostali přesně tak, kde je chtěli a příserné Bairanaxovo vojsko si s nimi poradí. I povolali ty temné z národů, kteří páchali zlé činy a lákali je na svou stranu. Naštěstí pro svobodné národy, to bylo jen málo z nich. Raistlin přešla ve finálních dnech definitivně na temnou stranu. A s ní Jáchym Vlček a další dva bojovníci. Temnota si vždy najde své. 

A pak přišla bitva. Všechny čtyři národy stanuly na ostrově proti Bairanaxovi a jeho nohsledům. Boj byl zuřivý. Hrdinové padali a vstávali, meče zvonily a kouzla se tříštila. A nakonec — opět černý šíp zasáhl draka. Bairanax, podruhé zraněný a krvácející, prchl z Tol Narthadu i s pokladem kamsi za obzor.

Vítězství? Ano, ale ne úplné. Drak žije. Pokladu mnoho nezbylo, co drak neodnesl to utratil na přivolání armády. Spojenectví čtyř národů přetrvalo — a s ním naděje, že své místo na slunci uhájí.

Nový Arnor získal 5 trofejí příšer, Elfové 6 trofejí, trpaslíci 7 trofejí a lidé 6 trofejí.

Zvláštní záznamy kronikáře

Maddie z Jezerního města — bez očekávání odměny přinesla zásadní zprávu o drakovi a jeho državách. Starostka Neneke ji osobně pochválila jako příklad lidskosti a odvahy. Jméno Maddie budiž zaneseno do kroniky jako hybatelka dějin.

Družiny dobrodruhů — ku podivu se mezi sebou dělily o zkušenosti, aby každá družina měla sílu čelit nebezpečím. Taková spolupráce nebývá samozřejmostí.

Steward Nového Arnoru — vedl svůj lid s nebývalou oddaností. Sounáležitost v Novém Arnoru byla ze všech národů nejsilnější.

Trpaslíci — nadšení krále a jeho lidu bylo nakažlivé. Kdo viděl trpasličího krále v čele svého národa, ten pochopil, proč se říká, že trpaslíci se jen tak nedají.

Penězokazci — několik dobrodruhů se pokusilo podvrátit směnný systém království rozměňováním stříbrných za drobné. Obchodníci byli včas varováni a pokus se nezdařil. Jejich jména si kronikář zapamatoval a poté z knih škrtl.

28. Ovčina

2790 - Zima polevila a stopaři Jezerních lidí se vydali na sever. Před průsmykem vedoucí skrz hory Ered Mithrin narazili na zbídačeného trpaslíka, elfa a člověka. Ti prchli z Norr-dumu, nejsevernější výspy civilizace. Město známé svými bohatými doly a jehož králové získali prý snad i dračí hordu. Bohužel, v zimě a bez kontaktu s ostatním světem, byl Norr-dum napaden, přemožen, jeho lid rozprášen a zničen. Stvůry ukradly poklad, který patří Svobodným národům. Králové a starostka se zapřísáhli, že ho získají zpět, a budou o něj bojovat do poslední kapky krve svých poddaných.

2791 – Hobiti obléhají Vesnici, ovšem první vesnici obsazuje Feanor.

2831 - Byla založena Demokratická Republika Spojených Ras. Takto se jmenoval přípravný výbor pro budoucí zemi Nový Arnor, do které před velkou bitvou s příšerami přešlo nemálo hrdinů.

2832 - Svobodné národy se vydaly za ledový průsmyk do na Sněžné pole

 Lidé - 23,5 pokladů. Nový Arnor - 14 pokladů DRSR, 14 pokladů Trpaslíci.  3,5 pokladů Elfové.

27. Ovčina

Svobodným národům se podařilo odvrátit snahu Nekromantových pochopů donést mu prsteny živlů, kterým by mohl uvrhnout Rhovanion do tuhé zimy. V takové situaci, by mohli přiletět dráčkové ze severních spouští, či jiné stvůry a Svobodné národy by musely uprchnout. Naštěstí díky udatným hrdinům byly prsteny živlů získány, jejich síla probuzena a jen jeden či dva padli do rukou pohůnků a ti o ně přišli v závěrečné bitvě, kdy se marně pokusili získat prsteny všechny.

2767 třetího věku začíná 27. Ovčina. 

Svobodným národům se podařilo odvrátit snahu Nekromantových pochopů donést mu prsteny živlů, kterým by mohl uvrhnout Rhovanion do tuhé zimy. V takové situaci, by mohli přiletět dráčkové ze severních spouští, či jiné stvůry a Svobodné národy by musely uprchnout. Naštěstí díky udatným hrdinům byly prsteny živlů získány, jejich síla probuzena a jen jeden či dva padli do rukou pohůnků a ti o ně přišli v závěrečné bitvě, kdy se marně pokusili získat prsteny.

Zápis trpasličího kronikáře zde.

26. Ovčina

2758 třetího věku (Začátek 26. Ovčiny)

Po pár letech začali v dálce skučet vlci ze severní spouště, léto skončilo podivně brzy a místo zářijového slunce je chlad a mlha. Uběhlo několik dlouhých roků s krátkými léty a mrazivými zimami.

2760 Radagast vyslal několik výzvědných výprav do Dol Gulduru, ale hrdinové od kapitána skřetů nic nezjistili napoprvé a až později dostali informaci, že skřeti z nějakého důvodu chtějí zajmou elfí kovářku Lindir z Cesmínie.

2761 Hrdinům se podařilo zachránit Kovářku (a zjistili, že to byla spíše pěvkyně) a dozvěděli se, že v Rhovanionu ukrylo 15 elfích kovářských mistrů z Cesmínie 5 prstenů živlů, které nesmí padnout do rukou zlým silám, protože mají moc měnit živly a počasí světa. Kde však ty prsteny mohou být? Elfové je důkladně ukryli a začarovali místa jejich posledního odpočinku, současně však nechali dopis, který správným lidem cestu k prstenu ukáže. Každý takový dopis byl rozdělen na 3 části, které jednotliví potomci Elfích kovářů hlídali.

2762 Království se snažila na zimu připravit zlepšováním svých vesnic a území. Přitom došlo k potyčkám o vlastnictví vesnic.

2765 Starostka Jezerního města nalezla a rozluštila jednu část dopisu.

2766 Příšery z hvozdů se na tyto krásné a bohaté vesnice snesly jako supi, ale po tvrdém boji byl naštěstí od většiny z nich odraženy. Čest padlým trpaslíkům. Svobodné národy musí rychle přijít na to, jak zimu zastavit, chtějí-li zůstat ve svých domovech.

25. Ovčina

2742 třetího věku (Začátek 25. Ovčiny)

Příšery byly zahnány. Všude mír. Elfové a trpaslíci však museli pohřbít své krále a korunovat nové. To nebývá často tak snadné, zvláště jde-li o úmrtí nečekaná. Národy se tedy domluvily, že se všichni králové znovu sejdou na výročí podzimní rovnodennosti a budou rokovat o tom, jak udržet Hvozd a jeho okolí i nadále bezpečným a jak prozkoumat jeho tajemství. Váš příběh právě začíná …

2745 Probíhá kolonizace nových Osad.

2749 Hrdinové bojují s Pánem pavouků, Skřetím králem a Krysodlakem a poráží je. Jsou to služebníci Nekromanta (což Hrdinové netuší), kteří jakoby něco hledali poblíž jejich sídlišť a u toho vypálili několik vesnic. Nekromantovi služebníci hledali stopy 

2750 Hrdinové poráží Zdivočelého Huorna, ale Nemrtvá elfí královna jim nakonec těsně uniká.

2751 (Konec 25. Ovčiny). Veliká oslava všech národů od Velkého zeleného lesa. Po odehnání nekromantových pochopů se do Temného hvozdu a Rhovanionu zase na chvíli vrátil klid a mír.

24. Ovčina

Příběh 24. Ovčiny

V kraji se objevili dva čarodějové, moudře radili, ale mnohá místa v hvozdu ztemnala a pokojné žití bylo narušeno vyslanci temných sil. Dokonce byl otráven pramen vody z hvězd. Příšery byly čím dál tím drzejší až nakonec vedeny a sjednoceny neznámou silou donesly poklad až k draku Šmakovi a chtějíc si jej koupit pro útok na trpasličí město.

2741 třetího věku Středozemě.

Drak Šmak se probudil a vylétl po dlouhém spánku z hory.

Trpaslíci zavolali všechny na pomoc proti blížící se hordě a zapojili veškerou diplomacii a zlato. Draka Šmaka se podařilo upokojit velkým výkupným, a tak se rozhodl bitvy neúčastnit. Hordy skřetů, vlků a harpyjí se pak rozbily o udatné hrdiny všech tří národů. Bitva nebyla dlouho rozhodnuta a vítězství se nedožili jak král elfů, tak ani král trpaslíků. Nakonec však na bojišti zůstala hrstka hrdinů Svobodných národů a prohlásili bitvu za své vítězství.